Středoasijské diktatury dnes a včera

pondělí 3. prosince 2012

Potlačování lidských práv

V dnešním článku se dozvíme o potlačování lidských práv ve Střední Asii. Rusko má velice dobré vztahy s těmito zeměmi, USA spolupracuje se státy Střední Asie v rámci boje proti terorismu, tudíž se do vnitřních záležitostí příliš nevměšuje. Ačkoliv se OSN a EU snaží proti tomuto bojovat, je to běh ještě na hodně dlouhou dobu.

Uzbekistán

Patří mezi nejbrutálnější diktatury světa. Je běžnou praxí, že prokuratura vykonstruuje falešné obvinění. Podle nezávislých organizací je ročně uvězněno z politických důvodů více než 600 osob[1], dohromady to je cca 7 000 lidí, ti jsou ve vězení běžně mučeni. Dozorci využívají celkem 12 různých stupňů mučení, např. položení vězně na dvě židle tak, aby neležel na zádech či břichu, protože následně vězně bijí právě do zmiňovaných oblastí[2]. Mučení probíhá s posvěcením státu, údajně schválila i vaření 2 vězňů zaživa[3], ženy jsou dle tvrzení bývalého britského velvyslance v této zemi znásilňovány rozbitými lahvemi[4], elektrické šoky se též využívají. Před 2 lety těmito způsoby umučili 39 lidí, mezi nimiž byly i ženy, úřady, aby zakryly mučení, posílají rodinám zapečetěné rakve. Jsou zatýkáni opoziční aktivisté, obhájci lidských práv, tak i mírumilovní muslimové s dalšími náboženskými skupinami a jejich pastory, kteří jsou obviňováni z hlásání nenávisti vůči muslimům[5].

Kazachstán

Prezident Nazarbajev vládne pomocí tvrdého diktátu, potírání lidských práv a zrušení opozice[6]. V loňském roce vypukly stávky, které mají na svědomí desítky mrtvých. EU žádala, aby byla zřízena komise, která by spravedlivě vedla jednání proti podezřelým osobám. Dále vyzvala kazašské orgány, aby byly zavedeny reformy v oblasti práva shromažďování se, náboženské svobody, zrušení cenzury projevu a sdělovacích prostředků[7].

Kyrgyzstán

Libovolné zabíjení nevinných, týrání děti, obchodování s lidmi, diskriminace zdravotně postižených, žen a etnických s náboženskými skupinami. Tlak na soudnictví a nezávislé organizace, zneužívání úřednické moci, svévolné zatýkání osob, to vše se zde odehrává[8]. Na začátku listopadu policisté dočasného vězeňského zařízení vysvlékli donaha a ponižovali zadržené při hledání zakázaných předmětů, mimo jiné je škrtili a mlátili[9].

Tádžikistán

Mučení, zastrašování, vykonstruované procesy, takto vypadají pravomoci úředníků. Policejní vyšetřování jsou zmanipulovaná, právníci se dostávají ke svým klientům s obrovským zpožděním[10]. Země rovněž potlačuje náboženství (především muslimů, protestantů, svědků Jehovových), někteří jsou obviňováni z podněcování náboženských svárů a jsou ničeny či zavírány svatostánky[11].

Turkmenistán

Vláda má zcela pod svou kontrolou veřejný život, lidé mají strach vůbec se zmínit o tamní situaci, disidenti jsou zadržováni v psychiatrických léčebnách, internetové kavárny vyžadují pasy[12], lidé jsou uvězňování za projevy víry, platí cenzura médií, internetové stránky jsou pod přísnou kontrolou.

V roce 2002 byly zadrženy desítky lidí po údajném ozbrojeném útoku na bývalého prezidenta, ani po 8 letech není znám jejich osud[13].

[1] WALSH, N. US looks away as new ally tortures Islamists. The Guardian. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.guardian.co.uk/world/2003/may/26/nickpatonwalsh

[2] Uzbekistán mučí politické vězně, ukazuje film. Týden. cz. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/jeden-svet-2009/uzbekistan-muci-politicke-vezne-ukazuje-film_48415.html

[3] STRACANSKY, P. Central Asian regimes far unrest. Global Issues. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.globalissues.org/news/2011/02/27/8682

[4] TENCER, D. Claim:CIA sent prisoners abroad to be boiler alive and „raped with broken botles“. AlterNet.org. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.alternet.org/story/143769/claim%3A_cia_sent_prisoners_abroad_to_be_boiled_alive_and_%27raped_with_broken_bottles%27

[5] Vyšetřovatelé v uzbekistánských věznicích letos umučili čtyřicítku vězňů. Zprávy.Ihned.cz. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://zpravy.ihned.cz/svet-asie-a-pacifik/c1-49081870-vysetrovatele-v-uzbekistanskych-veznicich-letos-umucili-ctyricitku-veznu

[6] Kazachstán si najal Tonyho Blaira. Má pomoci zvýšit atraktivitu země. .Ihned.cz. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://m.ihned.cz/c1-53357190-kazachstan-si-najal-tonyho-blaira-ma-pomoci-zvysit-atraktivitu-zeme

[7] Lidská práva a demokracie ve světě. Zpráva o činnosti EU v roce 2011. Evropská unie, 2012. Dostupné z: http://eeas.europa.eu/human_rights/docs/2011_hr_report_cs.pdf

[8] 2010 Human rights report: Kyrgyz Republic. U.S. Department of State, diplomacy in action. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.state.gov/j/drl/rls/hrrpt/2010/sca/154482.htm

[9] Kyrgyzstan: Investigate, prosecute police abuse. Human Rights Watch. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.hrw.org/news/2012/11/14/kyrgyzstan-investigate-prosecute-police-abuse

[10] Document-Tajikistan: President urged to address case sof numerus victims of torture. Amnesty international. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.amnesty.org/en/library/asset/EUR60/009/2012/en/c889276c-fc87-4614-b1c2-f243e88960e8/eur600092012eng.html

[11] Annual report of May 2011 - Tajikistan. United States Commission on International religious freedom. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.osce.org/odihr/82950

[12] HRW Submission on Turkmenistan to the UN Human rights committee. Human Rights Watch. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.hrw.org/news/2012/03/14/hrw-submission-turkmenistan-un-human-rights-committee

[13] Annual report: Turkmenistan 2010. Amnesty internatiol USA. [online]. [Cit. 2.12.2012] Dostupné z: http://www.amnestyusa.org/research/reports/annual-report-turkmenistan-2010

středa 21. listopadu 2012

Jak to tehdy vlastně bylo?

Dnes se podíváme na konflikty ve Střední Asii. Zjistíme, proč vypukla občanská válka v Tádžikistánu a kdo stál za jejím ukončením. Nastíníme revoluci, jež patří mezi tzv. „barevné revoluce“ a vyjmenujeme si i některé další násilné střety, které jsou často spojené s nespokojeností lidí se současným politickým stavem a režimem středoasijských zemí.

Občanská válka v Tádžikistánu (1992-1997)

Když už bylo jasné, že se SSSR rozpadne, nastal střet mezi jednotlivými skupinami v politické úrovni, tlak se postupně zvyšoval, ale probíhal více či méně pokojně. Konaly se časté demonstrace, prezidentské volby vyhrál bývalý 1. tajemník tamní komunistické strany, Rahmon Nabiyev, napětí mezi prorusky smýšlející vládou a islamistickou opozicí[1] s přívrženci obou těchto skupin narůstal. Frakce se začaly ozbrojovat, prezident rozdal 180 000 zbraní[2] a necelý rok po vyhlášení nezávislosti vypukla občanská válka.
Boje byly vedeny podle tvrzení zahraničních pozorovatelů velice brutálně, a to především ve venkovských oblastech, zavražděni byli i neozbrojení civilisti, nejintenzivnější boje nastaly v období mezi květnem a prosincem 1992[3]. V dubnu 1994 se do situace vložila OSN s cílem vyjednat trvalé mírové řešení konfliktu, což se po několika kolech jednání podařilo, o 3 roky později občanská válka skončila 27. 6. 1997 podepsáním Všeobecné dohody o zřízení míru v Tádžikistánu, jež se stvrdila v Moskvě. Zároveň bylo dohodnuto, že vojenské jednotky pod správou opozice se přeřadí do stávajících vládních jednotek, nebo budou demobilizovány. Dále byl zrušen zákaz opozičních stran (islamisté se roku 1993 spojili s demokraty a nacionalisty)[4]. Počet obětí se odhaduje na více než 50 000, a počet uprchlíků nebo vnitřně vysídlených osob se šplhá k číslu 1 200 000 lidí.
V současnosti zde operuje 12 humanitárních organizací, které dohlížejí na to, aby šel Tádžikistán správnou cestou, a znova „nesklouzl“ do ozbrojeného konfliktu[5], ale vzhledem k tamní situaci, je to práce s „předem daným koncem“, alespoň v dohledné době.

Tulipánová revoluce (2005)

Takzvané barevné revoluce se objevují již na začátku 21. sotletí v postkomunistických zemích Evropy, ve kterých lidé byli značně znepokojeni s vládou v zemi a tudíž se většinou s podporou například zahraničních médií, studenstva nebo nevládních organizací, rozhodli demonstrovat za větší demokracii v zemi. Následně se tyto "barevné revoluce" přemístily i do Střední Asie. V Kyrgyzstánu vládl prezident Akajev tvrdou rukou. Po parlamentních volbách vyšlo do ulic odhadem 10 000 demonstrantů žádající odstoupení Akajeva, důvodem byla údajná manipulace s hlasy. Bylo zabito 14 lidí a podpáleno policejní velitelství. Do situace se vložila i OBSE, která pobídla obě strany k jednání a zklidnění situace[6]. Akajev po tlaku veřejnosti uprchl ze země a vláda odstoupila[7].

Další konflikty

Na počátku probíhaly v uzbekistánském Andižanu pokojné protesty na podporu 23 místních obchodníků, na konci byl masakr. Vypukl 13. 5. 2005, dle očitých svědků stříleli vojáci do lidí i dětí z vrtulníků, v ulicích byly obrněné transportéry, zadrženi měli být demonstranti, ozbrojenci a dokonce i policisté, jež měli posloužit jako rukojmí[8]. Zemřelo několik stovek neozbrojených lidí[9].

Teroristická organizace IMU[10] má na svědomí v Uzbekistánu a Tádžikistánu mnoho mrtvých, své atentáty provádí pomocí vybuchujících automobilů, mimo jiné přepadla vězení, aby osvobodila svých 25 spolubojovníků či přepadla tádžické vojsko, 20 vojáků bylo zabito a 20 zraněno[11].

V červnu 2010 propukly v kyrgyzském Oši etnické střety mezi Uzbeky a Kyrgyzy[12], přičemž je údajně několik důvodů vzniku těchto střetů: drogové klany, příznivci svrženého prezidenta Bakijeva, chudoba, vysoká nezaměstnanost[13]. Boje trvaly 5 dnů, několik ulic s uzbekistánskými menšinami bylo vypáleno, přes 100 000 Uzbekistánců muselo utéct z města[14].

Přesné počty obětí nejsou známy, ale odhadují se na stovky mrtvých a 2 tisíce zraněných[15].

V červenci 2012 bylo zabito v Tádžikistánu během střetů nejméně 42 osob, včetně 12 vojáků a 30 rebelů, některé další zdroje uvádí, že zabity byly desítky lidí. Tato událost vedla k vojenské akci, jež byla namířena proti místní opoziční osobě Ayombekovi, v provincii Khorog byla válečná zóna, v ulicích byla obrněné vozidla, lidé se báli vycházet ven ze svých domovů, počty obětí se šplhají ke dvěma stovkám, polovina obětí jsou civilisté[16].

středa 7. listopadu 2012

Mezinárodní vztahy s dalšími zeměmi

V předchozím článku jsme se dozvěděli, že prim v mezinárodních vztazích hraje už po celá staletí Rusko. Jsou zde však i jiné státy, které mají zájem vybudovat si s některými zeměmi ze středoasijského prostoru kvalitní mezinárodní vztahy a využívat určitých výhod, které tyto vztahy přinesou. Dále se tedy budeme zabývat dalšími důležitými zeměmi v zahraničních vztazích Střední Asie.

Z významných asijských partnerů středoasijských zemí můžeme jmenovat zejména Čínu, Írán, Turecko a Afghánistán. Právě první jmenovaná země patří mezi tři státy s největším vlivem v této oblasti (spolu s Ruskem a Spojenými státy). Čínská spolupráce se středoasijskými státy probíhá jak v oblasti ekonomiky, energetiky, tak vojenských záležitostí. Pro tyto účely byla založena Šanghajská organizace pro spolupráci, jejími členy je Čína, Rusko a 4 státy Střední Asie, díky tomu, že na území členských států jsou obrovské zásoby ropy a zemního plynu, získává čím dál tím více silnější pozici. Mezi pravomoci spadá i bezpečností otázka, ochrana států před teroristickými útoky, nebo potlačování separatistických tendencí čínské provincie Sin-ťiang. Čína má taktéž velké zastoupení ve vedení firem, na které dosazuje své čínské vedení a v mnoha případech také zaměstnává čínské zaměstnance. Čína se také snaží o vybudování tzv. „nové hedvábné stezky“ pro lepší přístup na Blízký východ a do Evropy (po vzoru Transsibiřské magistrály). [1] Írán je pro země atraktivní hlavně vzhledem k jeho výhodné lokaci, kdy je Írán schopný spojit středoasijské země se světovými trhy přes Perský záliv, z tohoto důvodu se uvažovalo i o přímém spojení mezi Střední Asií a Íránem pomocí železniční sítě. Tomuto však brání jak negativní postoj Spojených států, tak například i Turkmenistánu. [2] Právě s Turkmenistánem má nejbližší vztahy další asijský hráč, Turecko, které původně počítalo, po získání nezávislosti středoasijských zemí, že bude mnohem významnějším hráčem v této oblasti a bude zprostředkovatelem vztahů mezi Střední Asií a USA a Evropou, avšak země nakonec navázaly vztahy navzájem bez jakéhokoli zprostředkovatele. Vzhledem k jazykové příbuznosti však Turecko nemá nezanedbatelný vliv, v mnoha zemích můžeme najít například turecké školy. [3] Posledním asijským partnerem je Afghánistán, jehož význam také může spočívat v možné trase ropovodu ze Střední Asie, tuto možnost podporovaly i Spojené státy na začátku 90. let ještě před vypuknutím občanské války v zemi. [4] Afghánistán a středoasijské země také „spolupracovaly“ od roku 2000 na nelegálním převozu narkotik a zbraní, vzhledem k vysokému korupčnímu prostředí v diktaturách k tomuto vzájemnému „obchodu“ docházelo poměrně často. [5]

Jak už bylo naznačeno v předešlém článku Evropská unie má zájem o vzájemnou spolupráci hlavně kvůli nerostnému bohatství a získání menší závislosti na Rusku v tomto odvětví. Také podporuje realizaci ropovodů jiných než vedoucí přes Rusko. Právě EU je v Střední Asii vnímána jako nekonfliktní hráč, který má dobré vztahy na základě bilaterálních smluv se všemi zeměmi a která podporuje země v rozvoji i finančně (ovšem ne tak významně jako silná trojice - Rusko, Čína, USA). [6]

Dalším významným a důležitým hráčem v této oblasti jsou Spojené státy. Existuje mnoho důvodů, proč se USA angažují ve Střední Asii, jako je např. omezení už i tak dost silné dominance Ruska nebo Číny v těchto vybraných zemích. Další důvodem je snaha omezit rozšiřování vlivu islamismu v hlavních složkách států, sousedící země jsou silně islamizované, státy, o kterých píšeme, nemají „prozatím“ tak silnou islámskou podporu, proto USA využívají zdejší státy pro své vojenské účely, na oplátku tyto země čerpají finanční prostředky, které jsou pro země velmi výhodné.[7]

[1] HORÁK, S. Nástup Číny ve Střední Asii? Možnosti a limity vzájemných vztahů. Mezinárodní vztahy, March 2009, vol. 44, no. 3, s. 33 - 52

[2] HORÁK, S. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Nakladatelství Karolinum, 2008. s. 32-34

[3] HORÁK, S. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Nakladatelství Karolinum, 2008. s. 34-36

[4] Velká hra o ropu ve Střední Asii. BBC Česká redakce. [online]. [Cit. 7.11.2012]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/czech/korespondent/146.shtml

[5] HORÁK, S. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Nakladatelství Karolinum, 2008. s. 38-40

[6] HORÁK, S. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Nakladatelství Karolinum, 2008. s. 36-38

[7] HORÁK, S. Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR. Nakladatelství Karolinum, 2008. s. 24-28